Za pecí
Díky, Ameriko, ale my si vystřelíme po svém!
Unavená Redakce • Dnes
Někde mezi hromadou kancelářských tiskových zpráv a evropskými summity se Česká republika, s důstojností člověka, který si sám pěstuje brambory, rozhodla říci NE!
Premiér Fiala oznámil, že se Česko nepřipojí k nákupu amerických zbraní pro Ukrajinu. Místo toho bude dál hrdě sypat munici z vlastního muničního bazárku zvaného Česká muniční iniciativa™.
Muniční iniciativa: evropská poštolka s granátem v zobáku
Tato česká raketa solidarity (obrazně – ty skutečné jsou mnohem dražší) se od svého spuštění stala jedním z největších úspěchů české diplomacie od doby, co jsme přesvědčili svět, že smažený sýr je plnohodnotné jídlo.
Skrze projekt běží miliony kusů munice, včetně dělostřeleckých nábojů, které Ukrajina zoufale potřebuje. Česko funguje jako prostředník, koordinátor, dopravce i trošku jako ten podivný soused, co má ve sklepě hromadu věcí, které nechcete moc kontrolovat, ale potřebujete je, když se něco pokazí.
Celý tenhle systém má ovšem jednu zásadní výhodu: není americký, což některé evropské země uspokojuje jako dieta bez cukru – stále to chutná hrozně, ale máte dobrý pocit, že jste si to neosladili made in USA.
V rohu tohoto muničního divadla se mezitím ozývá i český politik s největší sbírkou předvolebních videí z mikrovlnky – Andrej Babiš. Ten s typickým burácením zpochybňuje celou iniciativu jako netransparentní a předraženou. Ano, mluvíme o člověku, který postavil politickou kariéru na sloganech jako „řídit stát jako firmu“ a „já o ničem nevěděl, byl jsem jen majitel“.
Babiš by nejradši vše předal do rukou NATO, což zní hezky, než si uvědomíte, že NATO je momentálně zaneprázdněné tím, že se dohaduje, jestli bude víc cool mít generála nebo influencera za generálního tajemníka.
A co politici a zbrojní firmy?
Zatím se neví, kdo přesně v české politice investoval do zbrojního průmyslu. Možná nikdo, možná všichni, možná jen jeden velmi nadšený senátor, který si koupil 12 akcií Explosie a domnívá se, že teď ovládá NATO. Nikdo nic neví. Žádné veřejné informace. To je jako byste hledali pravdu ve vládním PDF souboru – technicky existuje, ale nikdo ho nikdy nečetl. Možná tam jsou jména. Možná jen lorem ipsum podpis V. Klause z nineties.
Závěr pro unavené: Česko jede dál, ale vlastní cestou. Do muničáku.
Takže žádné americké zbraně. Máme vlastní. Vyrobené s láskou, plněné evropskými dotacemi a chutí dokázat světu, že i malá země bez jaderných hlavic může být mezinárodním dodavatelem problémů.
Mezitím zbytek populace dál kouká, jak se řeší válka někde daleko, zatímco doma padají důchodové fondy, školství hoří, zdravotnictví se šklebí a prezident na Hradě přemýšlí, jestli má ještě cenu něco podepisovat, když už ani ty podpisy nikdo nečte.
A co si z toho máme vzít? Že Česko má plán. Možná divnej, možná drahej, ale rozhodně... nějaký. A to je v roce 2025 skoro zázrak.