Zprávy pro unavené. Sarkasmus jako služba.

Příběh muže, který jede, i když neví kam.

Česko, srpen 2025 – Je léto, zem je vyprahlá, lidi unavení, signál O2 kolabuje a Andrej Babiš… ten prostě jede dál. Jako by jeho kolo bylo poháněné slzami daňových poplatníků a jeho politická vůle dobíjena solární energií ze strachu, že by se mohl nudit.
Kapitola 1: Ládví – mystické setkání s Havlíčkem

Začalo to v úterý v pražském Ládví.
Babiš přichází do sálu. Má s sebou Havlíčka. Neví přesně proč, ale někdo mu řekl, že to vypadá líp na fotkách. Havlíček působí jako muž, který čeká, že bude jmenován něčím – ministrem, generálem, správcem kavárny – zatím není jasno.

Publikum mlčky poslouchá, jak Andrej vypráví:

„Já když sem byl premiér, tak sem nebyl premiér, ale sem makal. A za mě to všechno fungovalo. I počasí. Teď je vedro.“

Lidé kývají. Někteří omdlévají. Havlíček přitakává tak usilovně, že si málem vykloubí krk.

Kapitola 2: Litoměřice & Pardubice – dvojité zjevení

Středa ráno. Andrej vstává ve svém obytném voze, kde se každý den probouzí jako messenger z jiného světa, tentokrát s misí:

„Najez se, usměj se, naslibuj všechno a hlavně... nikdy nezůstaň v tichu.“

V Litoměřicích rozdává letáky a důvěrně špitá občanům:

„Já vás chápu. Taky nesnáším současnost.“

Přesun do Pardubic. Tam se fotí se seniorkami, dítětem, koněm (který ho ignoruje) a jedním mužem, který si ho spletl s rozvozcem balíků.

Slibuje nový cukrovar, rychlodráhu do vesmíru a levnější perník. Není jasné, jestli myslí pamlsek nebo ten druhý. Andrej mlží. Je to jeho styl.

Kapitola 3: Zlínský kraj – veliké finále a výlet na kole

A pak přichází Zlínský kraj.
Andrej se obléká do funkčního oblečení, které nikdy nefoukalo, a vyráží na kole. Ne kvůli ekologii. Ne kvůli zdraví. Ale protože cyklista mezi lidmi vypadá pokorně, i když je miliardář s bezpečnostní ochrankou.

Projíždí Vizovice. Zastaví, vypráví o Babišovic dětství, které se každým rokem přesouvá o dalších 50 km východně, podle potřeby.

V Luhačovicích pokleká k minerálce a říká:

„Tady cítím sílu lidu. A síru.“

Na otázku, proč jede na kole, odpovídá dramaticky do mobilu (který nemá signál):

„Jedu za lidmi. Oni mě volali. A i kdyby ne, já jsem slyšel.“

Epilog: A co na to Havlíček?

Havlíček je celou dobu s ním, a nebo vlastně není? Občas se vynoří zpoza plakátu, občas se usměje, občas dělá, že si píše poznámky.

Lidé se ptají: „A vy jste kdo?“
Odpovídá: „To se teprve rozhodne.“

Závěr:
- Babiš neví, kam jede. Ale jede.
- Slibuje všechno. A trochu i nic.
- Má kolo. Má Havlíčka. Má občanku.
- A to, co nemá, si půjčí – nebo rovnou znárodní.

A jestli ho nezastaví slunce, vítr nebo reality check, možná už teď objíždí kruhový objezd vaší obce a ladí frázi: „Za mě bylo líp. A mohlo by být ještě líp – hlavně pro mě.“